Dnes již nejspíš nikoho nepřekvapí konstatování, že mnoho našich potíží má kořeny v období dětství. Během této důležité etapy života se rozvíjí naše osobnost a nastavuje naše sebehodnota (sebeláska). Od toho se později odvíjí naše uplatnění, ale i schopnosti navazovat a udržovat kvalitní vztahové vazby. Regresní technika umožňuje efektivně léčit traumata a potlačené nepříjemné vzpomínky našeho Vnitřního dítěte, čímž se probudí náš zablokovaný tvořivý potenciál.
Pokud je adept dostatečně odhodlaný a trpělivý, dostává se ve svém sebepoznávacím procesu stále hlouběji. Dříve či později nahlédne i za kulisy své současné lidské role. A tak postupně zjistí, že už před příchodem do současného života měl svou individuální formu vědomí, čili duši. Může si procítit, s jakým nábojem a motivací vstoupil do své lidské role. Možnosti jsou různé, od naivního nadšení až po silný odpor. Při sestupu do hmoty většinou také vnímáme, ke komu přicházíme a do jakých podmínek se narodíme. Jsme citliví vůči našemu přijetí či odmítnutí. Ukazuje se, že plod v lůně vnímá všechny zásadní emoce a myšlenky matky během prenatálního období. Důležitým mezníkem je poté samotný porod. Při jeho znovuprožití zjišťujeme, že během této podstatné prvotní životní výzvy jsme si zafixovali řadu postojů a přesvědčení, které neustále automaticky opakujeme v průběhu našeho života (tréma, nepříjemné reakce na změny, klaustrofobie, migréna, příp. postoj: „To nezvládnu, to nemá cenu,“ apod.)
Klient postupně získává nadhled, uvolňuje se potlačený emocionální náboj, což posléze vede k úlevě a změně postoje k původně traumatickým a nepříjemným událostem. Často dochází spontánně k pochopení rolí v až do této chvíle nesmyslném lidském dramatu. Ruku v ruce s ním přichází přijetí a potřeba odpuštění. Časté také je, že se posléze začínají vynořovat z hlubin našeho podvědomí fragmenty lidských příběhů z dob minulých. Ať už si pro sebe otázku víry v reinkarnaci zodpovíme jakkoliv, ukazuje se, že přibližně 80 % adeptů regresních technik se, často ke svému nemalému překvapení, dříve či později identifikuje s rolí oběti či viníka v příbězích, o nichž se jim dosud ani nesnilo. Díky tomu získávají cenné poznání, že smyslem života na Zemi je vývoj duše. Ukazuje se, že za tímto účelem jsme opakovaně „nuceni“ vstupovat do rozmanitých lidských rolí a tím získáváme cenné životní zkušenosti. Postupujeme vpřed světem duality. Tam, kde jsme v minulosti zneužili moc světskou či duchovní, jsme nevědomě dali do pohybu karmický zákon příčin a následků. Ten nás posléze neúprosně vede do rolí bezmocných obětí, abychom na vlastní kůži pocítili to, co jsme kdysi bez soucitu způsobovali druhým.
Mnoho následujících životů se pak snažíme vymanit se z nesmyslného utrpení, ale stigmatu viny není snadné se zbavit. Nahlédnutím do své minulosti můžeme nejen pochopit prvotní příčiny toho, co nyní prožíváme, ale získáme tím i možnost pozitivně ovlivnit svoji budoucnost. Postupně a trpělivě můžeme rozplétat nepřehledné nitě spřádající náš osud. Svoji minulost už nemůžeme změnit. Cestou hlubokého poznání, pochopení a následného přijetí máme možnost získat pomyslný klíč, který nám umožní osvobodit se ze svého vnitřního vězení.
—
Míla Lukášová